ak by este niekto potreboval podrobny navod tak som na webe nieco nasiel:::...
Upocený vlasatý teenager osaměle sedí ve svém pokoji, v ruce svírá joystick a kouká na obrazovku, která osvětluje jinak temnou místnost. Klasické klišé. Ale jako se všemi klišé je i na tomhle kousek pravdy. A také kousek lži. Nezapomeňte, že vůbec první hry typu Pong byly výhradně multiplayerové a že celou řadu let spočívala zábava her v překonávání ostatních hráčů a umístění své přezdívky na vrchol hi-score tabulky. Neporazili jste v nich hru, porazili jste nejvyšší skóre, které patřilo živému hráči. S lepším procesorem a větší pamětí se našel prostor pro takový "luxus", jako je umělá inteligence, a i když byla zpočátku velmi primitivní, stal se z her souboj hráče proti počítači. To přežívalo dlouhá léta, ale hluboko v nás, v našem egu, zůstala snaha dokázat si, že jsme lepší než ostatní. Dohráli jste Resident Evil 2? Zkuste to stihnout za jednu hodinu dvacet čtyři minut, jako se to podařilo jakémusi maníkovi na internetu. Dokonce i v Resident Evilu už ale nemusíte bojovat proti Capcomu, ale proti zbytku světa. Online hraní je zpátky na pořadu dne a je příštím trendem, který ovládne videohry. Multiplayer přes internet existuje už hezkých pár let, ale dosud byl dostupný jen pro vyvolené PCčkáře. Potřebovali jste modem, telefonní linku, nadupaný počítač a především spoustu znalostí, jak to všechno nastavit a ovládat. Ovšem časy se mění. Díkybohu! Už když Sony před čtyřmi lety uvedla PlayStation 2 na japonský trh a o pár měsíců později i do zbytku světa, měla jeden velký sen. Sen o budoucnosti, kterou ovládne internet a online hraní. Světem prolétly fotografie Kena Kutaragiho, jak drží síťový adaptér, a všichni tušili, že nás čeká velký boom. Hovořilo se o konci klasického nakupování her, o stahování demoverzí z internetu, o nástupu masivních multiplayerových her (tj. her, ve kterých mohou hrát stovky či tisíce hráčů zároveň) a o propojení světa her s filmem a hudbou. A to všechno v jednom velké světě zvaném PlayStation. Krásná představa. Jenže tohle všechno byla jedna velká bublina. Bublina, která sice nesplaskla, ale o poznání se zmenšila a švitořivě si poletovala a stále poletuje vysoko nad hlavami hráčů. Uběhly čtyři roky a konečně můžeme říci, že se něco ze snu, který snila Sony a s ní i miliony hráčů na celém světě, stalo skutkem. PlayStation se začátkem minulého roku připojila na internet a postupem času vyšlo několik desítek her s online podporou. To je zatím tak všechno - na splnění zbytku snu si musíme ještě nějaký čas počkat a i když je to jen otázkou času, bylo by malicherné čekat na ně se zadrženým dechem. Udusili byste se. Ale nebuďme tak kritičtí. Faktem je, že ačkoliv je online podpora PlayStation 2 stále v plenkách a má před sebou ještě hodně velkou cestu, už teď nabízí neskutečnou zábavu, která má rozhodně co nabídnout proti klasické hře doma na gauči. Druhý fakt je už ovšem trochu méně potěšující - oficiálně není online podpora v České republice podporovaná. Pokud jste si mysleli, že to znamená utrum, mýlili jste se. PLAY neuvěřil, zapřemýšlel, vyzkoušel, otestoval a zjistil, že se bez problémů můžete připojit i bez oficiální podpory. Bude to chtít trochu snahy a nějakou tu investici, ale JDE TO! Stejně důležitá je i informace, že ačkoliv byla v březnu 2003 na PS2 internet připojena pouze Velká Británie, do konce minulého roku to zvládlo dalších 17 evropských zemí. Je tedy jen otázkou času, kdy si budete moci koupit síťový adaptér i v České republice a věřte, že s oficiální podporou Sony se pak na internet dostanete ještě snadněji a levněji. A především - až se i u nás objeví první herní servery, bude rychlost připojení ry chlejší, ale hlavně hledání vašich přátel a spoluhráčů bude mnohem lehčí. Do té doby si budeme muset vystačit s bitvou proti cizincům. Nic proti nakopání zadku Němčourovi, ale rozdat si to s Bédou z Ústí nebo Čeňkem z Ostravy, to je jiné kafíčko. Pokud bychom si měli tipnout, vsadili bychom se, že se Česká republika oficiálně připojí s PS2 k internetu ještě letos, ale o tom tento článek není. My totiž můžeme žít budoucností už teď. My jsme budoucnost! Jak na internet, to se dozvíte na jiném místě tohoto článku, teď si pojďme říci něco o tom, jak se to vlastně hraje a co to obnáší. Tak tedy, není všechno zlato co se třpytí. Jsou hry, jejichž online podpora je docela odfláknutá (ať už mizernou hratelností, nebo třeba jen špatně promyšleným rozhraním, kdy například nemůžete vstoupit do rozehrané hry), popřípadě je nikdo nehraje a vy můžete čekat připojeni, jak dlouho chcete, a žádného protivníka se nedočkáte. V horším případě obojí. To je například případ My Street, originální hry, kterou si ovšem zřejmě nikdo nikdy nekoupil (jinak si nedokážeme vysvětlit, proč jsme byli při všech třech pokusech na serveru úplně sami). To je příklad i jinak zajímavého Midnight Clubu 2, kde jsme sice na několik závodů narazili, ale nemohli jsme se na ně ani pasivně podíva t, ani se do hry jakkoliv připojit. A byl to i případ Warhammer 40000 Firewarrioru, kde jsme díkybohu narazili na jednoho hráče (jmenoval se "Hardballer"), ale naše klání mělo k zábavě daleko. Ve dvou to v tom obrovském levelu odsejpalo opravdu pomalu, obzvláště když nás Hardballer (asi natěšený na to, že si po dvouhodinovém čekání konečně vrzne) nenechal nastavit ovládání. Zkusili jsme i pár dalších her a vesměs to bylo velmi, velmi slabé. A mnohdy nepomohlo ani to, že na serveru opravdu byly desítky či stovky hráčů. Ovšem zklamaní jsme byli jen do té doby, než jsme zkusili Socom II. BOOOOOM! Pět tisíc lidí, a to prosím jen v Evropě! Vybrali jsme si hru s půltuctem Francouzů a pustili se do nich. Jasně, natřeli nám to (jak by také ne, když jsme později zjistili, že už někteří z nich nahráli přes 500 hodin), ale vydrželi jsme a k ránu už nám to šlo o poznání lépe. Plni nadšení jsme zkusili Rainbow Six 3 a ulevilo se nám - už jen kvůli těmto dvěma hrám to stojí za to zakusit. Zaslechli jsme kritiku ohledně toho, že hra po internetu nemůže konkurovat "živému" multiplayeru. O tom není pochyb - není nad to hrát fotbal o prachy nebo uspořádat rozsáhlý turnaj v Tekkenovi s patnácti dalšími kámoši. Ale bez ohledu na to, že mnohdy prostě nemáte po ruce tři kámoše, i tohle může být skvělá zábava (nemluvě o tom, že se alespoň nemusíte dělit o jednu malou obrazovku). Můžete tu získat přátelé a můžete si skvěle užít. Na druhou stranu není sporu o tom, že je ještě třeba hodně co zlepšovat a PlayStation 2 má určitě co dohánět proti Xboxu, jehož Live služba je zatím propracovanější a rozšířenější (hovoříme o světě). Záleží to nejen na kvalitě her, ale také třeba na rozhraní (to snad částečně vyřeší Eyetoy Chat) - vždyť s Xboxem si můžete třeba jen chatovat bez toho, abyste vůbec vkládali do konzole hru. Ovšem s lineupem letošních her, jako je třeba Killzone, Syphon Fiter: Omega Strain, Splinter Cell 3, Ratchet & Clank 3 a především Gran Turismo 4 (ať už je to tu, ať už je to tu...) je to opravdu otázkou jen několika málo měsíců. Takže, že síťová hra nefunguje? Jasně že funguje. Potenciál je obrovský a jsme přesvědčeni, že už o letošních Vánocích bude online hraní s PlayStation 2 skutečně hodně lákavou záležitostí. A pokud se koncem roku dočkáme i oficiální podpory Sony (ať už je to tu, ať už je to tu...), bude to právě včas. Pokud chcete, přečtěte si následující rady, jak se připojit třeba už dnes a hlavně - čtěte nadále PLAY. V dalších číslech budeme síťové hře věnovat pravidelně prostor.
JAK SE PŘIPOJIT S PS2 K INTERNETU
Takže. Četli jste stokrát, že se v České republice s PS2 k internetu nepřipojíte. Četli jste to tolikrát, až jste tomu uvěřili. Přivádělo vás to do stavu šílenství, zármutku a naděje, že se snad jednou na stará kolena dočkáte. Stalo se. Ve skutečnosti se můžete se síťovým adaptérem připojit třeba už dnes! 1. Je to jenom formalita, ale potřebujete samozřejmě PlayStation 2, paměťovou kartu a také nějakou tu hru s podporou online hraní, nejlépe Socom II, ale třeba i pouhou FIFA 2004. 2. Potřebujete síťový adaptér. Protože v ČR není připojení PS2 k internetu oficiálně podporováno Sony, v běžné síti ho pravděpodobně neseženete, pomoci tedy musí internet, kde si ho můžete objednat za zhruba jeden tisíc korun včetně poštovného (často i s Twisted Metal Black zdarma - na to si dejte pozor, za stejnou cenu je nabízena i "čistá" verze bez hry). Osvědčil se nám server gameplay.com, ale uspějete i jinde. Hledejte produkt "Network adaptor". 3. Nyní potřebujete funkční připojení k internetu v rychlosti alespoň 256 kb/s, lépe však 512. Pokud už máte funkční přípojku k PC, bude všechno snazší (někdy dokonce tak snadné, jako je přepojení kabelu z PC do PS2), pokud ne, potřebujete si vybrat poskytovatele (UPC, IOL ADSL, Wireless a další, viz dále) a projít očistcem se zprovozněním (obvykle to pár dní trvá). Nezbytností je tu samozřejmě broadbandový modem a síťový kabel, to je však obvykle součástí dodávky poskytovatele. 4. Nyní je třeba se zaregistrovat v centrální síti. Vložte CD Network Access Disc (je součástí balení síťového adaptéru) a v menu zadejte všechny potřebné údaje počínaje IP a DNS adresami až po nastavení svého konta. Více o tomto v další části článku. 5. Spusťte libovolnou hru s podporou online funkcí (podotýkáme, že s pirátskými hrami si tady neškrtnete), zvolte patřičnou položku, např. "online play", naťukejte registrační údaje a zadejte případně novou registraci.
Průvodce připojením
Nyní se o připojení trochu více rozepíšeme a řekneme si něco o případných potížích. Ty ovšem prakticky neexistují, pokud máte všechny zmíněné součásti, připojení je hračka. Abychom se zmínili o všech variantách, místo Network Adaptoru lze k PS2 údajně připojit i běžný PC modem přes USB, s tím jsme však zatím neexperimentovali - podle některých zdrojů to nejde vůbec, jiné tvrdí, že lze použít jen některé modely, další se dušují, že to funguje s čímkoliv. Pokusíme se do příště zjistit konkrétní informace i o této možnosti, zatím předpokládejme, že používáte PS2 síťový adaptér. Připojte ho zezadu PS2 ke konektoru v prostoru pro HDD a adaptér propojíte síťovým kabelem s ADSL, CABLE či WIRELESS modemem podle druhu vašeho připojení k internetu.Vložíte CD Network access disk (jak už bylo řečeno, je součástí balení) do mechaniky a na obrazovce se vám objeví Menu. Zde si v setupu ĺnastavíte parametry adaptéru. Mj. si tu zvolíte zařízení, nastavíte IP a DNS adresy (často funguje automatické nastavení, tj. autodetekce, v každém případě by vám tyto údaje váš poskytovatel připojení měl být schopen sdělit), provedete uložení nastavení a především test spojení. Pokud se vše vydaří, budete připojeni k Central Station, kde je nutné se zaregistrovat. Jak je běžné, naťukáte jméno, adresu, telefon, e-mail, registrační číslo (viz karta), sériová a modelová čísla adaptéru i vaší PS2. A to je vše, přátelé! Zbývá už jen dodat, že v některých případech budete muset z bezpečnostních důvodů sdělit svému poskytovateli připojení MAC adresu vašeho síťového adaptéru - teprve poté povolí vaší PS2 spojení. MAC adresu zjistíte buď v některé z online her (Socom, FIFA atd.), kde se objeví v nastavení síťové konfigurace, druhá možnost je propojit PS2 s adaptérem přes PC a zjistit si adresu tam. Pokud se necítíte být dostatečně sběhlí v celé zmíněné operaci (PS2 jste si přece nekupovali, abyste museli složitě něco "štelovat"), určitě se najde zkušený kamarád, který vám s tím poradí - na PC poměry je popsaný způsob velmi primitivní. A pokud se nenajde, navštivte naše internetové stránky na adrese
www.playmag.cz, kde vám v diskuzi rádi poradíme. A na úplný závěr už jen dodáváme, že pokud si chcete online hraní opravdu užít, budete potřebovat headset (sluchátka s mikrofonem), které využívá třeba oblíbený Socom (balíky hry s headsetem se prodávají i u nás) a hodit se vám možná bude i klávesnice s myší. Ty z PC sice nefungují, ale PS2 si docela dobře rozumí s klávesnicí a myší pro MAC. Bohužel, ne všechny hry tyto periferie podporují. Více o tom až někdy příště...
)
od Ufon v 29 led 2007, 15:21 
Offline
ten pin prijde na email?
Pritom na 
) diky za info.
